BoroBLOG: Zaskočte si do Skoků
Léto je za námi a já si často připomenu jeden z nejsilnějších zážitků toho mého letošního. Celé prázdniny jsem podnikala řadu krátkých výletů, ale v hlavě mi nejvíc utkvěla zastávka v poutním…
Kudy do Skoků
Pro návštěvu jsme se rozhodli až v podvečerních hodinách a navíc v srpnu, když už se dříve stmívá. To celou atmosféru, kterou mi nejde nazvat jinak než tajemnou, ještě více podtrhlo a nás si získalo. Ke kostelu se dostanete, když odbočíte ze silnice ve směru na Karlovy Vary, jedete polemi a lukami, připadáte si na konci světa a málo věříte, že někam opravdu dojedete. Asi tak po dvaceti minutách „off-road jízdy“ se před vámi vynoří velký kostel, před kterým hned potkáváme pár „hipies“ lidí, od kterých se po zaparkování dozvídáme, že kostel hlídají, střídají se tady po týdnu, vždy v neděli proběhne výměna a jestli máme zájem o prohlídku uvnitř kostela, tak nám otevřou. S radostí přijímáme.
Historie Skoků
Od milého studenta, který nás provází, se dozvídáme se o historii Skoků, které byly v jedné ze svých dob nejslavnějším mariánským poutním místem v Čechách, proslavené třeba stejně jako francouzské Lurdy zázračnými uzdraveními. Úpadek obce i poutního místa nastal po roce 1945, kdy byly Skoky poprvé vysídleny, protože zdejší obyvatelé byli Němci. Druhé vysídlení přišlo v padesátých letech, protože noví obyvatelé nechtěli podlehnout tlaku komunistické kolektivizace, a tak ti nejodbojnější odešli a jejich majetky převzal stát. A třetí a poslední vysídlení přišlo koncem let šedesátých, když starou a jedinou silnici od Žlutic zaplavila údolní přehrada na Střele a zbyla jen rozblácená polní cesta z druhé strany, z náhorní plošiny od osady Polom. Zůstal tu stát krásný kostel, bývalý poutní hostinec poblíž, kaplička, hřbitov a terasy ve svahu. Na věžích kostela bývaly hvězdy. V roce 2006 kostel přepadli lupiči měděného plechu, kteří báně věží rozřezali a hvězdy shodili na zem. Na zem se přitom zřítil také jeden z nich a díky tomu byli dopadeni. Tehdy se zde stal další ze zázraků, mladý zloděj ten smrtelný pád přežil. Poškozené báně a střecha byly provizorně opraveny.
Prohlídka kostela
Kromě povídání o historii jsme si prohlédli fotky, tajně jsme si něco přáli přímo u oltáře, zašli se podívat na kůru na varhany a i úplně nahoru do zvonice. Taky jsme si prošli stezku po bývalých Skokách, která vede mimo jiné přes dům poslední obyvatelky vesnice, která se odmítla vystěhovat, protože na nedalekém hřbitově má pohřbenou dceru a nechtěla od ní být daleko. Žena ve Skokách žila sama do r. 1982, kdy ji náhodní turisté našli mrtvou ve studni. Prohlídku zakončujeme na místním hřbitově, kde jsou pochováni převážně původní němečtí obyvatelé Skoků. Na závěr si u průvodců kupuju pohled, kterým udělám později radost mé kamarádce, když ho objeví ve své poštovní schránce.
Skoky žijí
Jak už jsem zmínila v začátku, kostel je hlídán po týdnu skupinkami studentů, ale pouze v prázdninových měsících červenci a srpnu. I vy se můžete přihlásit. Program složený převážně z koncertů a mší je celoroční. Naleznete ho na http://www.skoky.eu/clanky/zive-skoky/zive-skoky-2015/a výtěžek z něj jde na obnovu poutního místa.
Nevím, jestli stihnu některou z pořádaných akcí, ale vím, že ve Skocích jsem nebyla naposled.
Hezké pondělí
Daniela Hodaňová
Borovice.cz
