Sexuální výchova je nejčastěji zařazována do páté a osmé třídy
V základních školách je problematika sexuální výchovy probírána zejména v páté a osmé třídě, nicméně více než pětina škol seznamuje žáky se zmiňovanou problematikou již v první a druhé třídě.…
Jako námitky rodičů se vůči výuce sexuální výchovy nejčastěji vyskytují výhrady založené na etnické, náboženské či jiné kulturní odlišnosti. Největší podíly škol, které uvádějí výhrady ze strany rodičů, se vyskytují ve východní polovině ČR, tedy v regionu více tradičně a nábožensky zaměřeném, a v Praze, kde je větší etnická pestrost i větší citlivost ke stížnostem podobného typu.
Pro výuku sexuální výchovy jsou ve školách obvykle využíváni učitelé jiných předmětů, a to jak s aprobací v příbuzném oboru (např. biologie), tak s jinou aprobací. Pouze ve čtvrtině škol je alespoň jeden vyučující sexuální výchovy učitelem rodinné výchovy.
Hlavními metodami, používanými téměř výhradně při výuce sexuální výchovy, jsou diskuse učitele s žáky a výklad. Vedle těchto tradičních metod se na největších školách a v největších městech uplatňují v poněkud menší míře i modernější metody výuky (beseda s osobou mimo školu, spolupráce s rodinami a projektová výuka).
Na otázky, které se týkaly výuky výchovy ke zdraví a sexuální výchovy v základních
školách, odpovídalo ze 4000 oslovených ředitelů základních škol 2402, tedy 60 %.
Dokládají to závěry projektu Rychlého šetření realizovaného Ústavem pro informace ve vzdělávání.
