Obloha v prosinci

hodině a 10. minutě našeho času.
Venuši zahlédneme u levého, Sluncem neosvětleného okraje měsíčního disku. Vzápětí při pohledu pouhýma očima uvidíme, jak se půl minuty zář Venuše pomalu zeslabuje, až se schová za Měsícem. Ještě zajímavější pohled nám zprostředkuje dalekohled, ve kterém bude patrno, jak nerovný měsíční okraj pomalu zakrývá osvětlenou část Venuše. Planeta by se měla u spodního, osvětleného okraje Měsíce znovu objevit po 18. hodině a 26. minutě. Ve výhledu nám však bude tentokrát vadit příliš malá výška Měsíce nad obzorem.
Během pozorování si však můžeme všimnout i jiného zajímavého jevu: Sluncem přímo neosvětlené části měsíčního disku. Znamená to, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla? Nebo, že má atmosféru, ve které se sluneční světlo rozptyluje a ozařuje tak oblasti, kde nastala měsíční noc? Nikoli. V době krátce po měsíčním novu je totiž při pohledu z Měsíce Země v úplňku. Vzhledem k tomu, že je naše planeta výrazně větší, na měsíčním nebi svítí dvacetkrát až stokrát více než Měsíc. Popelavý svit, jak se tomuto jevu také říká, tedy není nic jiného než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět.
Setkání Jupiteru s Venuší se odehrává zhruba jednou do roka. Ne vždy ale máme na takový úkaz tak skvělý výhled.
Venuši s Jupiterem najdeme na večerní obloze po celý prosinec. Zatímco viditelnost první planety se bude neustále zlepšovat, výhled na Jupiter se naopak rychle zhorší. Na konci roku bude Venuše zapadat až tři hodiny po Slunci! Jupiter ale v posledních prosincových dnech získá nečekaného společníka: poblíž něj bude viditelný i Merkur. Obě planety však budou zapadat krátce po západu Slunce, takže je stěží zahlédneme nízko nad jihozápadním obzorem.