Projev ministra školství Ondřeje Lišky k začátku nového školního roku

Vybídl žáky a žákyně k respektu vůči svým učitelům a učitelkám. V dalších slovech nabádal žáky a žákyně k tomu, aby se chovali slušně ke svým spolužákům, a to nejen těm, jejichž rodnou řečí je čeština.
Dále připomněl některé historické události týkající se školství, které se staly v letech, které, stejně jako letošní rok, měly ve svém letopočtu osmičku.
Na závěr oslovil také učitele a učitelky, jako ústřední postavy vzdělávání, a zmínil se, že zlepšování podmínek pro jejich náročnou a důležitou práci vnímá jako svůj prvořadý úkol.
Následuje celý projev ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišky:
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milé žákyně a milí žáci,
rád bych vás při této tradiční příležitosti přivítal v novém školním roce. Nevím, kolik vás dohromady je, kdo mě v tuto chvíli posloucháte. Někteří z vás se možná už nemohou dočkat, až tento můj projev skončí. Pak totiž teprve začne vyučování.
Těší se na ně určitě hlavně ti nejmenší z vás. Viďte, prvňáčci? Jste zvědaví, co se v té škole vlastně bude dít. Možná máte i trochu strach, ale ten brzy přejde. Najdete nové kamarády a kamarádky a také se dozvíte spoustu nového o světě kolem sebe. Něco vás bude bavit víc, něco méně. Něco vám půjde samo a nad jinými věcmi si budete muset trochu lámat hlavu. Nejdůležitější ale je, abyste do školy chodili rádi. Protože pak se vám všechno bude dařit mnohem lépe.
Starší žákyně a žáci z vyšších ročníků to už vědí. Čím déle do školy chodí, tím lépe ji znají. Atmosféra každé školy je jiná, a to je dobře. Některé aspekty by však měly být společné všem. Pedagogický sbor má vytvářet otevřené a tvůrčí prostředí, které vás, žákyně a žáky, bude vybízet k aktivitě, odpovědnosti a samostatnému myšlení. Ale taková zdravá atmosféra vyžaduje něco i od vás. Říká se tomu respekt, nebo, chcete-li, úcta. Nejsem tak starý, abych se nedokázal upamatovat, jak se člověk cítí a co prožívá, když je ve vašem věku. Učitelka nebo učitel ale ke své práci potřebují, abyste jim věnovali patřičnou pozornost. A je velký rozdíl mezi chvályhodnou snahou vyjádřit vlastní názor a vyslovenou drzostí. Není žádné hrdinství provokovat, natáčet si vyučujícího na mobil a pak se ho snažit zesměšnit na internetu. A je zbabělost napadat slabší spolužáky nebo dokonce mladší děti. Nejdůležitější totiž opravdu je, abyste do školy chodili rádi. Pokud je však pro některé z vás tou radostí snaha škodit a ubližovat druhým, měla by mít škola v záloze obranný mechanismus, díky němuž vás smích přejde.
To všechno se jistě týká jen malé části z vás, ale nesmí se na to zapomínat. Neboť, abych citoval velkého pedagoga a vychovatele, dlouhá léta neprávem opomíjeného Přemysla Pittera, V dnešní mládeži vyrůstají lidé, kteří zítra budou tvořit dějiny. Letošní rok je navíc rokem výročí. Osmička na konci letopočtu hrála v českých dějinách nezřídka přelomovou úlohu. Stačí si vybavit naši historii ve 20. století, které by se mimochodem v hodinách dějepisu měla věnovat zvýšená pozornost.
V roce 1918, tedy před 90 lety, vznikla samostatná Československá republika. Po dvacet let byla její hlavní nosnou ideou Masarykova koncepce humanitní demokracie. V té hrálo vzdělání zcela nepostradatelnou úlohu a první republika se také pyšnila nulovou negramotností, což tenkrát nebyla v Evropě zdaleka samozřejmost. Zmiňovaný Přemysl Pitter představuje svou činností vynikající příklad naplňování Masarykových představ v praxi. ´Útulek mládeže´ (jak se tehdy říkalo), který vznikl na pražském Žižkově před 75 lety, se spolu s dalšími zařízeními, jež Pitter založil, stal postupně místem, kde byly v těžkých dobách vychovávány děti bez ohledu na svůj původ. Pitter totiž za ´naše´ nepokládal jen ty děti, jejichž rodnou řečí byla čeština, ale všechny, které byly součástí ´našeho společenství´, naší republiky. Proto se u něj mohly sejít spolu s Čechy také židovské a německé děti. Pitter je vychovával společně, pod jednou střechou. A pokud se tzv. Pitterovy děti něčemu naučily skutečně dokonale, pak to byla tolerance. Tu potřebujeme i dnes. Toleranci vůči odlišným, porozumění pro ty, kteří jsou zdánlivě jiní než my, ale v podstatě stejní. Žijí totiž tady, v České republice, i když s rodiči mluví jiným jazykem než s kamarády o přestávce. Dost možná jsou takoví kluci a holky i ve vaší škole, nebo dokonce ve vaší třídě. Chci je touto cestou pozdravit. A nebudu jim přát, aby se ´u nás´ cítili jako doma. Není žádné ´u nás´, protože oni už tady doma jsou.
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, dovolte mi, abych na závěr oslovil přímo také vás. Jste ústředními postavami vzdělávání a s Vašimi schopnostmi, odhodláním a trpělivostí stojí a padá úspěch vaší školy. Jsem si toho vědom a zlepšování podmínek pro vaši náročnou a důležitou práci vnímám jako svůj prvořadý úkol.
Přeji vám i vašim žákyním a žákům úspěšný školní rok 2008/2009.