Podpora dobrovolnictví v práci s dětmi a mládeží

Jedna z pracovních skupin konference se věnovala podpoře dobrovolnictví a kromě obecných úvah z jejího jednání vzešlo i několik konkrétních námětů. Zúčastnění se na základě vlastních zkušenosti shodli v tom, že dobrovolnictví není pozitivně chápáno většinou občanů, zaměstnavateli, ani doceňováno státními orgány.
Řešení problému malé vážnosti dobrovolníků proto bude nepochybně spojeno s dlouhodobým úsilím a doslova mravenčí prací. Bez pochopení a posílení prestiže dobrovolníka ve vědomí lidí totiž celá naše společnost ztrácí velkou část dimenze občanství jako základu jejího demokratického rozvoje a zároveň důležitý prostředek výchovy k pozitivnímu posilování mravních a morálních hodnot ve společenském životě a zejména působení na děti a mládež.
Pracovní skupina se rovněž shodla v tom, že v oblasti institucionální podpory je třeba trvale usilovat o to, aby nebyly vytvářeny zbytečné překážky jakýmkoli formám dobrovolnictví.
Konkrétní doporučení padlo například pro novelu zákona č. 198/2002 Sb. – z definice dobrovolné služby je třeba vyjmout z omezujících podmínek pro přiznání statusu dobrovolníka členský princip. Členství v organizaci totiž nijak nesnižuje váhu vykonané dobrovolné práce. V oblasti práce s dětmi a mládeží (kde existuje i právní odpovědnost dobrovolníků při vedení aktivit dětí), je platné znění jednoznačně kontraproduktivní.
Dále zazněl námět, že by bylo vhodné zvážit možnost „navyšování“ dotačních prostředků na projekty přesně vyčíslenou dobrovolnou prací.
Nejvíce času pracovní skupina věnovala rozpravě o důstojnosti dobrovolnické práce. Změnu mohou přinést pouze skutky, a tak místo dosud častého pláče nad rozlitým mlékem nedoceněnosti se účastníci snažili formulovat i zcela konkrétní náměty, jak toho postupně dosahovat.
Jedním z důležitých opomíjených prvků je soustavné informování o dobrovolnictví jako projevu solidarity, tedy základním rysu občanské společnosti. To by se mělo promítnout i do tzv. klíčových kompetencí (mezi kompetence občanské) a návazně do nových vzdělávacích programů pro základní a střední školy.
Dále je nezbytné soustavně a aktivně komunikovat s médii. Usilovat o zveřejňování kladných příkladů dobrovolné činnosti ve všech oblastech společenského života, bez ohledu na to, jde-li o charitativní, ekologické, volnočasové, tělovýchovné a sportovní či další obecně a výchovně prospěšné zájmové aktivity. V tomto směru jistě pomůže větší popularizace nově zavedené Ceny ministra mládeže školství a tělovýchovy i dalších ocenění pro dobrovolníky, např. Křesadlo.
Zatím zcela nedoceněným prvkem ve zvyšování vážnosti dobrovolnictví je hledání motivace pro zaměstnavatele zacílená na to, aby podporovali či alespoň tolerovali dobrovolné aktivity svých zaměstnanců. Zde je ale zapotřebí rozvážné hledání cest propagačních a osvětových, spíše než právních, které by mohly vést i k diskriminaci dobrovolníků při přijímání do zaměstnání.
Je zkrátka nezbytné přesvědčit společnost, že pomoci druhému není projevem nevyzrálosti, ale přirozeným způsobem, jak se chovat.
Rád bych proto všem nabídl ke shlédnutí adresu www.dobrovolnik.pionyr.cz, kde existuje určité shrnutí problematiky z úhlu pohledu sdružení dětí a mládeže, což na jiných (www.dobrovolnik.cz a podobně) není.