KDO SI DOBŘE USTELE, TEN SI DOBŘE LEHNE 2. část
Od roku 2002 platí v Evropské unii nová norma o měření teplotního odporu spacích pytlů, která přináší změnu ve značení teplotního určení spacáků. Připravili jsme proto článek, jehož cílem je…
Kvalita spacího pytle rozhoduje o tom, jak se vyspíme a to značnou měrou zasahuje do výsledného celkového úspěchu či neúspěchu dovolené. Proto je záhodno věnovat výběru spacího pytle náležitou pozornost. Při výběru a koupi spacího pytle je prvořadým údajem teplotní určení, tedy teplota do jaké je spacák určen.
Problém teplotního určení
>br>Teplotní určení je základním údajem pro posouzení spacího pytle. Doposud jsme byli u spacího pytle zvyklí na tři údaje teplotního určení. První je horní extrémní teplota nebo také horní hranice tepelného komfortu a znamená teplotu, při které začíná být ve spacáku nepříjemné teplo. Druhým údajem je dolní hranice tepelného komfortu, nejdůležitější informace pro uživatele. Označuje nejnižší teplotu, při níž se majitel ještě stále příjemně vyspí. Třetí je extrémní teplota, což je teplota, při níž se ještě dá ve spacáku přežít bez omrzlin – o spánku už nemůže být ani řeč.
Existuje i další zažité označení, které dělí spacáky na letní, třísezonní a zimní. To je pouze zjednodušená a pro zákazníky srozumitelná úprava tepelného určení spacáku. Není nijak přesněji stanovena a každý výrobce ji určuje sám.
Ideální spacák
Kdybychom dokázali úplně zastavit proudění vzduchu ve spacáku, postačila by 4 cm silná stěna spacáku na tepelné určení pro komfort do – 28 ºC. To však nedokážeme, vzduch se uvnitř bude vždy pohybovat a teplo bude unikat. Tím je dáno, že spacák s tloušťkou stěny zhruba 4 cm nemůže ani při nejlepší vůli zvládat teploty nižší než +4 až +8 ºC (opět myšlena komfortní teplota).
