Neváhej a choď hlásí rekordní účast

Více než čtvrtina z nich zdolala za krásného slunečného počasí trasu pětikilometrovou. Kudy kam mají pochodníci jít se dozvěděli z tištěného průvodce. V něm jim fiktivní bylinkářka Františka Čížková popsala jednotlivé úseky a na každém z nich připravila nějaký úkol. Kdo správně zjistil všechny indicie, dozvěděl se z tajenky, kde je ukrytý „poklad“.

Po úvodní části vedoucí městskou zástavbou trasa zamířila k říčce Bezděčce. Tady se účastníci, většinou rodiny s dětmi, seznámili s různými druhy kvetoucích bylinek. „Tento způsob putování spojený s otázkami je přitažlivý zvláště pro děti. Dostal dokonce i své jméno: Questing“, vysvětluje autorka trasy Marie Sára Rajnošková.

Po návratu do cíle si mohli ještě úspěšní hledači vyrobit drobné ozdobné předměty v tvořivé dílně před vchodem do Horáckého muzea.

Kdo si vybral z delších tras, dostal se do bližšího či vzdálenějšího okolí Nového Města. Všechny trasy měly společný start v průchodu vedle Horáckého muzea, úvodní část lesem Ochoza a pak závěrečný úsek přes Vávrovu skálu a Tři kříže.

Jedenáctikilometrová trať kopírovala „Obrázkovou trasu“ v Ochozi a úkolem na ní bylo přiřadit k jednotlivým obrazům místních malířů umístěným podél trasy správné pořadí, jak jdou za sebou.

Na trasách od patnácti kilometrů výše si pochodníci razili průchod kontrolními body do startovních průkazů pomocí kleštiček u lampionků známých z orientačního běhu. Ty byly umístěny většinou u rozcestníků, ale také například na zábradlí vyhlídky na Pasecké skále.

Kromě těchto samoobslužných kontrol čekala na nejzdatnější turisty či běžce „živá“ kontrola na statku v obci Krátká, v objektu, který se má proměnit v dohledné době v Dům přírody Žďárských vrchů. Zde pořadatelé z ekocentra Chaloupky Krátká a Bratrstva Žďárských vrchů připravili zázemí s občerstvením. Účastníci si zde mohli odpočinout, doplnit zásoby vody a dát si polévku či kaši, čaj nebo kávu a pak pokračovat dál.

Pro dvě nejdelší trasy se Krátká stala jakousi základnou. Odsud absolvovali „padesátkaři“ a „stovkaři“ jednotlivé okruhy před tím, než se vydali zpět do cíle v Horáckém muzeu v Novém Městě. Tento způsob vedení trasy je vstřícný pro ty, kteří si chtějí zkusit jaké to je, ujít sto kilometrů. Každý rok se proto mezi účastníky najde někdo nový, kdo se o svou první životní stovku pokusí.

Letos se na startu sešlo hned pět takových adeptů. Jen jeden z nich však nakonec byl úspěšný. Ostatní ukončili své putování mezi sedmdesátým a osmdesátým kilometrem.

V cíli se z úspěšného dokončení stokilometrové porce radovali celkem čtyři borci. Vedle turistů, kteří většinu trasy šli a do cíle se dostali v čase kolem dvaceti hodin, se na startu objevil letos již podruhé i specialista na ultratrailové závody Radovan Čech z Brna. Ten dokázal oběhnout stovku za necelých dvanáct hodin. To znamená, že naprostou většinu tratě absolvoval v noci.

Stovkaři totiž odstartovali již v pátek ve dvacet hodin. Úspěšně zvládl stovku i Jiří Vala z Brna, zkušený šedesátník, pro něhož to byl již třista šedesátý absolvovaný pochod na této vzdálenosti.

„Na akci dorazili účastníci například z Hronova, Uherského Hradiště, Brna nebo Prahy, ale mě osobně nejvíc těší velká účast místních obyvatel všech věkových skupin. Velkou radost jsme měli z účasti celých rodinných klanů. Myslím, že jsme chůzí důstojně oslavili letošní Den Země“, uzavírá Marie Rajnošková.