Jdi a nestřílej, výstava Národní galerie v Praze
Jdi a nestřílej je výstava, kterou do 28. 4. můžete vidět ve Veletržním paláci Národní galerie. Pojednává o osobní zkušenosti Š. Šimlové z pobytu v Karenském státě v Barmě.
Vedle autorských videí, fotografií i maleb, které jsou součástí instalace ve Veletržním paláci, vznikl materiál, který autorka ve spolupráci s týmem z Česka (Bára Stejskalová a další) upravila do podoby dokumentárního filmu: The art to survive the longest war in the world / Umění přežít nejdelší válku na světě. Vzhledem k politické situaci v Barmě a jejím změnám a pozornosti, jaká je na tamní politickou i občanskou sféru upřena, jde o mimořádně aktuální projekt.
„Prvotním záměrem instalace je uvědomit si stále přítomnou latentní hrozbu válečného konfliktu, který však autorka současně převádí do daleko obecnější roviny. Velmi zjednodušeně řečeno, do boje dobra a zla, bez možnosti přesně rozlišit důvody či pohnutky zla, tu ,správnou´ stranu,“ říká o instalaci ředitelka Sbírky moderního a současného umění a kurátorka výstavy Helena Musilová a dodává: „Pohyb v prostředí, které je zdánlivě ideální, vstřícné, ale ve kterém je skryto smrtelné nebezpečí, se nemusí odehrát jen v místě válečné zóny, ale přeneseně kdekoliv. Evokace bazálních emocí, jako je strach, nejistota, očekávání, je možno prožít i v našem civilizovaném světě, daleko od válečných střetů.“
Vedle vlastního výtvarného projektu vznikne i prostor pro celou řadu doprovodných aktivit – od projekce vzniklého dokumentu, přes workshopy vycházející z vlastní instalace až po aktivity spjaté s Člověkem v tísni.
Touto instalací pokračuje Národní galerie v Praze v mapování díla umělců mladé a střední generace.
Myanmar, dříve známý jako Barma, je svaz sedmi států a sedmi oblastí, na jehož území se nachází mnoho různých národů a kultur. Celkově se ve všech dohromady mluví asi devadesáti jazyky, oficiálním jazykem je barmština. Etničtí Barmánci tvoří cca 65–70% obyvatel a žijí ve střední nížinné části země. Etnické menšiny představují asi třetinu obyvatel a obývají více než polovinu území Barmy/Myanmaru. Země sousedí s Bangladéšem, Indií, Čínou, Laosem (část hranice tvoří řeka Mekong) a Thajskem.
Jedna z našich nejvýraznějších vizuálních umělkyň Štěpánka Šimlová (1966) vstoupila na výtvarnou scénu kolem Sametové revoluce a na její tvorbě a práci se dá mj. ukázat, jakými procesy a proměnami prošlo výtvarné umění posledních let. Neomezuje se na tvorbu v jednom médiu, vyjadřuje se v malbě, kresbě, fotografii, videu, vytváří instalace a site specific projekty. Jako jedna z prvních v Česku začala experimentovat s digitálním obrazem a s jeho manipulací. Řada jejích prací reagovala na politickou či společenskou situaci – za všechny je možno zmínit například sérii Čínské reklamy, Modlitbičky, Čínské město, Tokio z roku 2000, vkládající do polí pro neonové reklamy v rušném velkoměstě slova dětské modlitbičky.
V Národní galerii v Praze Štěpánka Šimlová vystavovala několikrát, je zastoupena ve sbírkách Národní galerie i ve stálé expozici ve Veletržním paláci, v části věnované současnému českému umění.
