Skanzen Rožnov pod Radhoštěm
Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm je největším a nejstarším skanzenem ve střední Evropě. Nyní je v něm k vidění stovka typických valašských staveb.
„Nechceme budovati mrtvé skladiště budov a předmětů, chceme zbudovati pomocí praktického národopisu živé muzeum, v němž zděděné tradice valašské minulosti a svéráz plemene a bydliště lidu jsou udržovány při životě výkony práce, zvyky, tanci, zpěvy a obřadnostmi lidu.“
Takové, na svou dobu zcela moderní názory, vyslovil již zakladatel Valašského muzea v přírodě Bohumír Jaroněk.
Muzeu v přírodě se často říká skansen. Je to označení stále diskutabilní a souvisí s pojmenováním prvního muzea v přírodě na světě – stockholmského Skansenu, který tu založil dr. Arthur Hazelius. Skansen byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1891. U nás i v některých dalších zemích se tohoto termínu docela samozřejmě užívá.
Dřevěné městečko je nejstarším a nejnavštěvovanějším areálem Valašského muzea v přírodě. Bylo otevřeno roku 1925 a prezentuje způsob života na malém městě v období od poloviny 19. století až po první čtvrtinu století dvacátého. V době hlavní sezóny zde probíhají každý víkend folklorní a řemeslné programy. Dřevěné městečko je také dějištěm několika folklorních festivalů.
Mlýnská dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v roce 1982. Jsou v ní sdruženy dodnes funkční technické stavby převážně na vodní pohon.
Umístění valchy, mlýna a pily je téměř přesnou rekonstrukcí situace, která ještě v první polovině 19. století existovala ve Velkých Karlovicích – údolí Podťaté. Lisovna oleje je původní stavbou ze 17. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. V objektu vozovny z Ostravice je instalována expozice „Dopravní prostředky na Valašsku“. V letech 2008 – 2009 byl areál rozšířen o nové objekty – obytný dům z Trojanovic, kovárnu z Horní Lidče a stodolu z Velkých Karlovic – Podťatého. Hamerní část Mlýnské doliny doplnila také roubená zvonice z Dolní Bečvy, která původně stála v areálu Dřevěného městečka.
Valašská dědina je nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná mnohé vesnice na úbočích Beskyd.
První objekty byly postaveny v roce 1962, areál zpřístupněn od roku 1972. Interiéry obytných domů zachycují způsob bydlení od poloviny 19. století v různých sociálních vrstvách. V průběhu roku se zde konají programy, oživující staré způsoby hospodaření. Políčka, zahrádky a ovocné stromy připomínají pěstování starých plodin.
Pustevny si vysloužily své jméno své jméno již v polovině 18. století, kdy byla nedaleko první dřevěné radhošťské kaple zřízena poustevna pro jednoho poustevníka. Přestože byli už v roce 1782 císařským výnosem poustevníci zrušeni, začalo se místu s opuštěnou poustevnou v katastru obce Prostřední Bečva až dodnes říkat Pustevny. Posledním poustevníkem byl údajně pověstný Felix, který ve svém útočišti zemřel snad roku 1784. Až v souvislosti s rozmachem turistického ruchu v závěru 19. století se na Pustevnách začalo se stavební činností. Areál Pusteven byl roku 2003 prohlášen Národní kulturní památkou.
