Kdo pomůže, když máma nemůže

Mám doma postižené „dítě“. Starám se o něj už skoro 30 let, 24 hodin denně, 365 dní v roce. Miluji ho. Bojím se o něj. Chci ho mít stále nablízku. Jsem ale také unavená. Potřebuji si odpočinout. Mám zdravotní potíže a potřebuji jet do lázní. Kdo mi může pomoci? A komu mohu věřit, že se mi o mé „dítě“ dočasně postará?

Odpovědí je tzv. odlehčovací služba. Jinými slovy místo, kde se o vaše postižené „dítě“ dočasně postarají. Zajistí pro něj 24 hodinou péči po všech směrech za vás. Nejedná se o odložení do ústavu a nestarání se, ale o DOČASNOU výpomoc.

„Chceme ukázat, že péče o postižené v domácím prostředí nemusí vést k totálnímu vyčerpání a nemusí přejít v těžké břímě,“ říká starosta městyse Lukavec pan František Pinkas. To on byl jedním ze zakladatelů Centra sociálních služeb LADA LUKAVEC, kde k odlehčovací službě přistupují trochu jinak.

Na počátku byla také ředitelka Centra Lada z nedalekého Pacova, paní Jana Moravcová. Osobní zkušenost s péčí o postiženou dceru Ladu ji v životě přivedla k založení Centra Lada, kde mohou postižení trávit den, učit se běžným denním úkonům, jak se slušně naobědvat, umýt po sobě nádobí, rozvíjet své schopnosti při různých činnostech. Klienti centra se pak odpoledne zase vracejí domů ke své rodině. To umožňuje nejednomu rodiči postiženého potomka chodit do práce a vést relativně normální život.

„Čas šel dál a mě došlo, že ne vždycky se mohu o dceru postarat sama, ne vždycky mohu využívat pomoc rodiny,“ říká paní Moravcová. „Uvědomila jsem si také, že ne každá matka od postiženého potomka má dobré rodinné zázemní, kterého může využít. A co pak s postiženým „dítětem“, o které se staráte 24 hodin denně třeba již 30 let a najednou si zlomíte nohu.  Jste na to sama, jste unavená a nevíte, co bude zítra. Nikdo si neumí představit ten strach a beznaděj matky v podobné situaci,“ doplňuje paní Moravcová. „A nejedná se pouze o postižené „děti“, ale co lidé po mrtvičce, u kterých se mentální schopnosti radikálně změnily a ze dne na den se změnil i život celé rodině.“

Slovo dalo slovo a nová služba, Centrum sociálních služeb LADA LUKAVEC, je již od 1. 3. 2011 na světě. Jedná se o tzv. odlehčovací službu. Ta má za úkol pomoci, když pečující osoba nemůže. Odpovídá na otázku „Kdo pomůže, když máma nemůže?“ Pečující mohu dočasně přenechat starosti s péčí o jejich blízké právě personálu zde v Centru v Lukavci. Umožní si tak vyřídit osobní záležitosti, odpočinout si, nabrat psychické a fyzické síly, případně se sami uzdravit.

V Lukavci ale nezřídili jen tak nějakou odlehčovací službu, tu více méně naleznete ve většině větších ústavních zařízení. Ale strach z ústavního typu služeb, strach z neosobního přístupu a nemocničního prostředí, ten u většiny rodičů stále přetrvává.

„Rozhodli jsme se proto pro malé rodinné prostředí a službu nazvanou ‚Na zkoušku s mámou‘,“ vysvětluje starosta Pinkas. „Chceme, aby se pečující nebáli o své blízké, přijeli a službu si vyzkoušeli společně. Je jedno jestli 1 nebo 2 týdny, potřebu zvyknout si a mít jistou bezpečí má každý jinak.“

Prostředí Lukavce je krásné i pro rodinnou dovolenou, kterou si s těžce mentálně postiženým členem rodiny umí málokdo představit. V Lukavci ji však trávit můžete všichni. I okolí je příznivé pro rodinné dovolené – nedaleko je bájná hora Blaník či veselé město Pelhřimov plné kuriozit.

„Samozřejmou zásadou by mělo být, že člověk, na němž leží hlavní pracovní a časová zátěž v péči o postiženého, by měl po určitou část každého dne dělat něco jiného, než jen pečovat o postiženého. Stejně tak by měl mít během roku delší dovolenou na zotavenou vcelku, a to spíše dvakrát než jen jednou,“ toto jsou slova světově uznávaného dětského psychologa pana profesora Matějčka.