Planeta EDEN: Svět zítřka v socialistickém Československu v letech 1948-1978
Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu v letech 1948–1978 představuje návštěvníkům vize budoucnosti v umění a populární kultuře poválečného Československa.
Každá doba si budoucnost upravuje pro své potřeby.
Na počátku padesátých let minulého století byli obyvatelé Československa přesvědčováni o blížící se komunistické utopii. Vypuštění prvních sovětských kosmických družic sloužilo jako propagandistická zbraň. Nenechávala nikoho na pochybách, že v roce 2000 budeme běžně létat na Měsíc. Již ve druhé polovině šedesátých let se tyto sny ukázaly jako nereálné.
Zbyly po nich romány, povídky, obrazy, architektonické projekty a filmy science fiction, v nichž se technický pokrok nezastavil, jen povaha budoucího společenského zařízení byla čím dál nejasnější.
Výstava se neomezuje jen na žánr sci-fi, zachycuje v širších souvislostech estetiku a ideologii předpokládané budoucnosti, jak se projevovaly v knižních a časopiseckých ilustracích, filmu a designu, i jejich vliv na dobové výtvarné umění a architekturu.
Výstava je členěna do následujících sekcí:
Film
Film Ikarie XB 1 (1963) se velkoryse pokusil zachytit podobu budoucího světa. Na konci šedesátých let se v československém filmu objevil nový žánr: crazy sci-fi komedie, která rezignovala na zobrazení věrohodné a politicky korektní budoucnosti.
Svět zítřka
Představy o komunistické utopii se v padesátých a šedesátých letech spojily s technologickým optimismem a sociálním inženýrstvím. V architektonickém projektu Domurbia Karla Honzíka navazovaly na levicové ideály meziválečné avantgardy. Knihy o kolektivistické budoucnosti a časopisy jako Věda a technika mládeži rutinně přinášely obrazy světa za padesát, sto let. Obzvlášť hojné byly průhledy do zítřka v časopisech a literatuře pro děti.
Sluneční město
Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažily nezůstat pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh kolekce lunochodů, kosmických lodí a paprskometů. Vesmírná témata přebíraly i deskové společenské hry. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů a základní rozdělení světa na kapitalismus a komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o Neználkovi.
Technika vítězí
Mezi českými ilustrátory vědeckofantastické literatury vynikli Zdeněk Burian, Teodor Rotrekl a František Škoda. Symbolem technického pokroku se stala kosmická loď. Představovala touhu člověka po dálkách, po podmanění si dalších světů. Fascinaci cestováním do vesmíru dokládá obrázková kniha Šest dnů na Luně 1, domýšlející podoby budoucí techniky. K etickým otázkám i humornému zpracování sváděl jiný oblíbený sci-fi motiv: robot.
Mezi radarem a labyrintem
Dva unikátní knižní projekty šedesátých let, sci-fi antologie Labyrint a Tunel do pozítří, byly ilustrovány avantgardními výtvarníky.
Svět budoucnosti vstoupil i do volné tvorby řady z nich. Díla Pavla Brázdy a Věry Novákové měla varovný tón, ovlivněný jejich odmítnutím komunismu. V tvorbě výtvarníků skupiny Radar převažoval optimismus, Július Koller ve svém výstřižkovém archivu dokazuje okouzlení futuristickými tématy v masové kultuře.
Retrofuturismus
Řada současných umělců se vrací do dob socialismu a zpracovává nikdy nenaplněné představy o budoucnosti, jež se mezitím stala naší současností. Tyto návraty mohou mít nostalgický nádech, reflektují utopické přísliby, které byly součástí jejich dětství. Současně jsou kritický prostředkem k analýze dneška, jemuž jasnější představa o budoucnosti chybí. Mezi zastoupené autory patří Jiří Černický, Vít Soukup, Adam Vačkář a další.
Výstava Planeta EDEN: Svět zítřka v socialistickém Československu v letech 1948-1978 se koná v Centru současného umění DOX na Praze 7 a končí již 29. ledna!
