Na svou poslední pouť odešel Václav Kuttan – Wapusk, nejstarší skaut v Plzni

července 2009 v 10 hodin v obřadní síni plzeňského Ústředního hřbitova.

Václav Kuttan byl nejstarším skautem v Plzni a až do své smrti byl členem skautského střediska Jožky Knappa v Plzni, které také několik let vedl. V Junáku se objevuje v září roku 1946 v Plzni ve vedení 91. skautského oddílu Kotva, registrovaného ve 2. středisku Stopa. Následně se ujímá vedení 1. střediska založeného po 2. světové válce, s klubovnou na Borech nad Českým údolím.

Po vzrůstající perzekuci skautských oddílů po Únoru ´48 byla v roce 1950 komunistickými úřady veškerá činnost Junáka zakázána, některé plzeňské oddíly ale pracovaly tajně dál. Mnoho dospělých vedoucích bylo za tuto činnost zatčeno a odsouzeno. Z 1. střediska pracoval tajně dál oddíl bratra Václava Kuttana – Wapuska jako oddíl mladých turistů pod hlavičkou Domu dětí a mládeže. V roce 1968 byl opět obnoven Junák a Václav Kuttan – Wapusk se ihned zapojil do jeho činnosti. Středisko Stopa začalo se stavbou kluboven na Plzeňské cestě pod Homolkou.

V září 1970 byl Junák opět komunisty zakázán. Znovu došlo k perzekucím ze strany komunistického režimu a STB, ale též k ilegální činnosti skautských oddílů pod hlavičkou Tisu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny či TOM – turistických oddílů mládeže a dalších organizací. Václav Kuttan – Wapusk pracoval s dětmi a mládeží dál, nejprve pod hlavičkou Tisu, kde i z jeho iniciativy vznikla „krasová sekce“, následně pak pod záštitou jeskyňářů. Podílel se i na vydávávání časopisu Stalaktit pod hlavičkou Okresního muzea v Berouně, v 80. letech působil pod hlavičkou TJ Lokomotiva jako lektor při školení cvičitelů a zároveň vedl TOM jako oddíl „krasové turistiky“. Poté vedl Archeologický kroužek při Západočeském muzeu v Plzni.

Po obnovení Junáka v prosinci 1989 bylo obnoveno i 1. středisko Junáka v Plzni s čestným názvem „Jožky Knappa“. Vedoucím střediska se stal Václav Kuttan – Wapusk. Od roku 1990 se podílel také na vedení skautské Západočeské lesní školy ŠIWO, vzdělávací instituce pro dospělé vedoucí skautských oddílů.

V roce 1999 byl (jako druhý z dosavadních 33 držitelů) oceněn plaketou Westerners International, tj. znakem Bizoní lebky „Old Joe“, které jsou ve Spojených státech i v dalších zemích udělovány jako čestné ceny za výrazný podíl na rozvoji a propagaci westernernového hnutí.

Václav Kuttan – Wapusk se podílel na přípravě a vydání řady skautských a tábornických příruček a jako legionář publikoval i několik textů k velkým výročím v denním tisku (např. Plzeňském deníku vzpomínky na oslavy 28. října v roce 1928 či na výročí vzniku 35. pěšího pluku). Publikoval i v odborných publikacích (např. ve Sborníku věnovaném československým legiím, který nese název „Osobnosti a první světová válka“ otiskl spolu s Mgr. Luďkem Krčmářem příspěvek s názvem „Rozdílné osudy tří plzeňských Srbáků“).

Václav Kuttan – Wapusk byl čestným členem redakčního kruhu časopisu Krajem šesti řek, vydávaného pro skauty z Plzeňského a Karlovarského kraje.

Petr Náhlík, náměstek primátora města Plzně, o Václavu Kuttanovi – Wapuskovi říká: „Měl jsem možnost se s Wapuskem setkat ať již v Junáku či v Tisu (do našeho oddílu chodila i jeho dcera Hanka), ale i na řadě toulek přírodou. Především se ale stále, v podstatě již čtvrt století, setkávám při nejrůznějších příležitostech s mnoha skvělými lidmi, kteří, ať již v padesátých, šedesátých či osmdesátých letech 20. století prošli jeho výchovou. Nikdo z nich mne nikdy nezklamal.“

Václav Kuttan – Wapusk se ve svém mládí stejně jako po něm následující generace skautů a skautek zavázal na celý život dodržovat skautský slib, který v dobách bývalého Československa zněl: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: milovati vlast svou, republiku Československou a sloužiti jí věrně v každé době; plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony junácké; duší i tělem býti hotov pomáhati bližnímu svému.

Václav Kuttan – Wapusk tento skautský slib za devadesát let života naplnil vrchovatě – za svůj život vychoval jako skaut přes nepřízeň komunistického režimu několik generací slušných lidí.

V pondělí 13. 7. 2009 v 10 hodin v Obřadní síni na plzeňském Ústředním hřbitově se s ním kromě jeho vlastní rodiny rozloučí i velká skautská rodina zastoupena několika generacemi chlapců i dívek i zralých mužů a žen, kterým se snažil předat to nejlepší.