Střediska ekologické výchovy - část první

Jejich poslání je zdánlivě jednoduché, v dětech i dospělých probouzet či pěstovat ekologicky šetrná jednání a návyky, pocit sounáležitosti s přírodou a vědomí zranitelnosti ekosystémů, jejichž jsme součástí. Environmentální výchova, jak se dnes šířeji té ekologické říká, má ale před sebou těžké úkoly: Bojovat s odcizováním člověka přírodě, hájit zájmy přírody a rozvíjet v lidech ekogramotnost (povědomí o příčinách a následcích našeho chování v životním prostředí našeho nejen bezprostředního okolí).

V ekocentrech se potom odehrávají několikahodinové či dokonce týdenní ekovýchovné programy na nejrůznější témata jako je ochrana přírody, problematika získávání a spotřeby energií, dopravy, ohleduplného nakupování, stravování, trvale udržitelného rozvoje, odpadové problematiky apod.

„Školy nemohou mít odborníky na všechny oblasti, které do environmentální oblasti spadají, biology, energetiky, zemědělce, lesníky apod., proto jim pomáháme s těmi náročnějšími tématy.“

Některá střediska jsou zaměřena úzce na určitou oblast a jdou do hloubky, jiná naopak pokrývají větší spektrum odborností a jdou do šířky. Lidé, kteří programy lektorují, jsou většinou vysokoškolsky vzdělaní odborníci nebo učitelé, přece jen předávání především výchovných a postojových složek výchovy je věc více pedagogická. „Proto se na našich programech a kurzech setkáte s nejrůznějšími metodami výuky, interaktivními pomůckami, hrami apod.“

Ekocentra se ale nevěnují jen školní mládeži, pořádají dětské tábory, víkendy pro rodiče s dětmi, školení učitelů, Dny Země a další akce pro veřejnost. Často i prakticky pečují o přírodu, vedou odborné kroužky pro děti i dospělé.

Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina je pak jakýmsi cechem těchto středisek. O Pavučině i jednotlivých střediscích si povíme víc v dalších dílech našeho seriálu.