Obloha v listopadu

První listopadový týden lze nad východním obzorem těsně před východem Slunce s obtížemi zahlédnout i Merkur, jehož viditelnost se však rychle zhoršuje.

To nejzajímavější ale v listopadu bezesporu odehraje Venuše. V podobě večernice ji najdeme již za soumraku, nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá až po 18. hodině našeho času a tvoří nejnápadnější těleso večerní oblohy – s výjimkou Měsíce. Úzký srpek našeho nejbližšího průvodce ostatně u Venuše najdeme už v sobotu 1. listopadu.

Na večerní obloze září stejně nepřehlédnutelný Jupiter, kolem kterého Měsíc projde v pondělí 3. listopadu. Zatímco na počátku bude Jupiter a Venuši dělit téměř třicet obloukových stupňů, v průběhu listopadu můžeme sledovat, jak se vzdálenost obou těles každý den zmenší o 1 úhlový stupeň. Na konci listopadu vytvoří podivuhodnou dvojici zářivých objektů s odstupem pouhých dvou úhlových stupňů. Samozřejmě pouze při pohledu ze Země. Na Venuši se díváme ze vzdálenosti asi 180 milionů kilometrů, největší planeta sluneční soustavy leží 4,5krát dál.

Aby toho nebylo málo, v pondělí 1. prosince, kdy si budou obě planety úhlově nejblíže, se k nim přidá i Měsíc. Při pohledu z České republiky dokonce dojde k zákrytu Venuše! Výjimečný úkaz začne po 17. hodině a 10. minutě našeho času. Venuši zahlédneme u levého, Sluncem neosvětleného okraje měsíčního disku. Vzápětí při pohledu pouhýma očima uvidíme, jak se půl minuty zář Venuše pomalu zeslabuje, až se schová za Měsícem. Ještě zajímavější pohled nám zprostředkuje dalekohled, ve kterém bude patrno, jak nerovný měsíční okraj pomalu zakrývá osvětlenou část Venuše. Planeta by se měla u spodního, osvětleného kotouče Měsíce znovu objevit po 18. hodině a 26. minutě. Ve výhledu nám však bude tentokrát vadit příliš malá výška nad obzorem.

Během pozorování si však můžeme všimnou i jiného zajímavého jevu: Sluncem přímo neosvětlené části měsíčního disku. Znamená to, že by měl Měsíc vlastní zdroj světla? Nebo, že má atmosféru, ve které se sluneční světlo rozptyluje a ozařuje tak oblasti, kde nastala měsíční noc? Nikoli. V době krátce po měsíčním novu je totiž při pohledu z Měsíce Země v úplňku. Vzhledem k tomu, že je naše planeta výrazně větší, na měsíčním nebi svítí dvacetkrát až stokrát více než Měsíc. Popelavý svit, jak se tomuto jevu také říká, tedy není nic jiného než sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět.

Setkání Jupiteru s Venuší se odehrává zhruba jednou do roka. Ne vždy ale máme na takový úkaz tak skvělý výhled. Další příležitost například dostaneme 16. února 2010, v té době však budou obě planety pouze 9 úhlových stupňů od Slunce a tudíž se beznadějně ukryjí v jeho oslnivé záři. Také setkání 11. května 2011 znesnadní příliš světlá obloha.