Linka bezpečí připomněla Světový den prevence týrání a zneužívání dětí
Nadále rostou v posledních letech počty týraných a zneužívaných dětí. S tímto problémem se denně střetávají řady nevládních organizací z celého světa. Upozorňuje na něj Světový den prevence…
listopadu. Česká republika světový den připomíná od roku 2001.
S tímto negativním fenoménem se dost často potýkají i pracovníci české Linky bezpečí, která celých 13 let slouží (nonstop a bezplatně) jako první telefonická pomoc dětem, jež se ocitnou v nouzi.
„Na Lince bezpečí se v cca. 6 % tématických hovorů, což je okolo 186 telefonátů měsíčně, setkáváme s týráním dětí (syndrom CAN – Child Abused and Neglected). Nejedná se přitom jen o fyzické, ale stejně závažné psychické týrání (např. dlouhodobé nemluvení s dětmi, ponižování), zanedbávání či pohlavní zneužívání,“ vysvětluje vedoucí Linky bezpečí Martin Klouda. „Od ledna do října 2007 jsme z celkového počtu 25 570 telefonátů zaznamenali syndrom CAN (tedy týrání) celkem ve 1 716 telefonátech“ cituje vedoucí linky ze statistik Linky bezpečí.
Vzhledem k citlivosti tématu musí být i postup našich konzultantů velice citlivý. Linka bezpečí je často prvním místem, na kterém dítě o své situaci hovoří. Konzultant zde může především nabídnout prostor, aby dítě mohlo své trápení sdílet, aby mohlo mluvit o tom, jak celou situaci prožívá. Toto je v prvním okamžiku mnohdy to nejcennější, co lze dítěti nabídnout, vždyť často se právě kvůli týrání ze strany rodičů cítí být odstrkováno, osamoceno a nepochopeno – a to nejenom svými rodiči, ale například i vrstevníky ve škole.
Práce s týraným dítětem nikdy nemůže být jednorázovou osamocenou intervencí. Poté, co dítě zavolá na číslo Linky bezpečí (800 155 555), může uplynout delší doba, než se rozhodne samo učinit další krok v řešení své situace. Někdy může dojít i k opakovanému kontaktu. Pozvolný průběh řešení je třeba při práci s dítětem respektovat. Na Lince bezpečí nevnucujeme dítěti jakýkoliv další postup, pokud jej ono samotné nechce, i kdyby se pracovníkovi na telefonu zdál být tento postup pro danou situaci sebevíce vhodný. Samozřejmě nabízíme volajícímu dítěti možnosti dalšího postupu (od nalezení pomoci v jeho nejbližším sociálním prostředí až po případnou intervenci na úřadech), vždy je ale pouze něm samotném, kterou z těchto variant se rozhodne využít. Nezanedbatelná je zejména role emocionální podpory a porozumění, kterou můžeme týraným a ohroženým dětem na Lince bezpečí poskytnout.
„Dospělí, kteří se s týráním dětí setkávají ve svém okolí (sousedé, příbuzní), se mohou obrátit na Rodičovskou linku (840 111 234), která je v provozu každý všední den odpoledne.Dospělí i děti se samozřejmě mohou v případě týrání obrátit také přímo na orgán sociálně-právní ochrany dítěte, v jehož kompetenci je vstoupit do rodiny a provést šetření.“ dodává Martin Klouda.
V České republice platí oznamovací povinnost, tzn. má-li občan podezření, že se dětem v jeho okolí děje něco špatného, má se snažit takové jednání překazit. Své podezření může oznámit státním zástupcům, policii či orgánům sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), jež sídlí na městském úřadě. Oznámení lze učinit anonymně. Pracovníci úřadu mají pak povinnost každé oznámení prošetřit.
Bezplatné číslo Linky bezpečí je opět umístěno v telefonních budkách po celé ČR (více než 20 tisíc automatů), a to na informačním panelu hned vedle čísel krizových volání.
