Česká rada dětí a mládeže volila předsedu, stal se jím znovu Aleš Sedláček
Nynější předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM) Aleš Sedláček (Liga lesní moudrosti) bude stát v jejím čele i v období let 2017 až 2020. Rozhodli o tom jednomyslně svými hlasy delegáti a…
Volební výsledek nebyl nijak překvapivý – Aleš Sedláček, který se v dané výseči neziskového sektoru těší značnému renomé, neměl protikandidáta a nominovalo ho hned několik významných organizací: Klub Pathfinder, Pionýr, Asociace turistických oddílů mládeže ČR, Junák – český skaut, Česká tábornická unie, Liga lesní moudrosti, Altus, Duha – spolek dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi.
Česká rada, kterou Aleš Sedláček povede již třetí volební období, je přitom sice stabilní, ale ve své podstatě zároveň velice pestrá střešní organizace. Svědčí o tom ostatně i složení nového představenstva, jakožto nejvyššího orgánu ČRDM, navrženého staronovým předsedou a schváleného na Valném shromáždění spolu s ním:
Jan Cieslar (Junák – český skaut) – 1. místopředseda, Tomáš Hurt (Asociace TOM ČR) – místopředseda, Jakub Fraj (Klub Pathfinder), Jan Burda (Rada dětí a mládeže kraje Vysočina), Karolína Musilová (Česká tábornická unie), Michal Vyvlečka (Klub Domino, Dětská tisková agentura), Stanislava Kantorová (Duha – spolek dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi), Štěpán Kment (Česká středoškolská unie), Tomáš Navrátil (Junák – český skaut), Vendula Nejedlá (Pionýr), Vlastimil Jura (Projekt Odyssea), Aleš Kubíček (Mladí občané).
Na své znovuzvolení reagoval Aleš Sedláček těmito slovy: „Na všechno, co dělám, se snažím pořád koukat pohledem člověka, který stojí ‚dole‘. Já mám tedy ještě tu výhodu, že jsem sice z Prahy, z pražské aglomerace, ale často se pohybuji v těch nejchudších oblastech západních Čech, a pracuji tam taky – vytvářím tam vzdělávací centrum, starám se tam o přírodu… Snažím se na to dívat vždycky optikou těchhle lidí, kteří mají do Prahy daleko, do kapsy hluboko a jediné, co, tak mají nějaké své ideály. Ale když mají ty ideály, tak mají šanci, že je někdy zrealizují. Často se totiž setkávám i s lidmi, kteří do kapsy hluboko nemají, ale vlastně vůbec žádné ideály nemají, nemají žádný životní smysl. Tahle oblast (práce s pro mládež v neziskovém sektoru) je mi blízká tím, že tady právě potkávám lidi, které ty ideály mají – a pokud mohu být blízko a nějakým způsobem pomoci, tak mě to samozřejmě naplňuje – díky za to.“
