Radost ze zpěvu a tance na IV. Mezinárodním krajanském fesivalu
Rytířský sál Senátu PČR byl vskutku důstojným místem pro slavnostní zahájení IV. krajanského festivalu, pořádaném sdružením Sedm paprsků s FoS ČR a Stálou komisí Senátu pro krajany žijící v…
Upřímnými slovy, plnými obdivu a ocenění našich krajanů za jejich udržování české kultury daleko za hranicemi původní vlasti, popřáli patroni festivalu a představitelé pořádajících organizací krásný pobyt v Praze a úspěšné vystoupení krajanským souborům z blízkých i vzdálených zemí.
Krajanských souborů, sborů a spolků přijelo letos devatenáct. Někteří se účastní opakovaně, jiní se podívali do Prahy vůbec poprvé. První den pobytu uchvátila nováčky prohlídka Pražského hradu, šedesátičlenná skupina těch mladších, především dětí z Brazílie, se zase vrátila plná dojmů z návštěvy ZOO, odkud je průvodci nemohli ani dostat.
Na večerním společenském setkání v Černínském paláci, které pro ně připravilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR, se objevily i slzy při poslechu české hymny v závěru kulturního programu o Františku Škroupovi. Ale Slovácký krúžek – Skaličan z Bratislavy posléze dostal všechny přítomné svým zpěvem do veselé nálady.
V pátek se krajanské soubory dočkaly prvního veřejného vystoupení. Valdštejnská zahrada byla zpočátku zalitá sluncem a lavičky v hledišti plně obsazené posluchači, kteří uměli ocenit zápal našich krajanů, s jakým zpívali a tančili. Účinkující všeho věku, od dětí (nejmladší účastnice měla pár měsíců) až po osmdesátileté seniory, nám připomněli písničky našeho dětství a potvrdili staré pořekadlo „co Čech, to muzikant“. Za jevištěm prožívali trému a napětí, ale před publikem zpívali s radostí a chutí jako ostřílení profesionálové. I když v závěru koncertu přišel prudký déšť, diváci se ukryli do sally terreny, kde byly nachystány židle, a produkce doběhla až do konce, možná ještě v bezprostřednějším duchu, protože diváci i účinkující měli k sobě blíž.
V 19:30 přijal krajany v Rezidenci primátora na Mariánském náměstí radní hl. města pro kulturu a patron festivalu Milan Pešák. Seznámil je s historií reprezentačních prostor a poděkoval jim za to, že šíří povědomí o bohaté české kultuře ve světě. Po kulturním programu, kterého se ujal český sbor Camera Chabra, měli krajané při šálku kávy nebo skleničce vína příležitost si vzájemně mezi sebou popovídat. Všichni si totiž dobře rozuměli, ať byli z Rumunska, Ukrajiny, Kanady, Belgie, Velké Británie, Srbska, Maďarska či Chorvatska, protože nezapomněli nejen na zemi svého původu, ale ani český jazyk.
V sobotu se krajanské soubory rozjely do Jičína, Mladé Boleslavi, na Jižní město a do Prahy 8 – Chabrů, kde měly vystoupení na místních festivalech či folklorních přehlídkách, a večer je čekal druhý koncert pro veřejnost v Městské knihovně v Praze 1. V neděli se rozloučili s Prahou a festivalem u sochy T. G. M. na Hradčanském náměstí.
